Moderní doba je nemilosrdná, životní tempo se stále zrychluje, lidé jako by už nežili přítomností, každý se dívá jen do budoucna. Když byla Georgia malá, byl celý její život jeden velký sprint stále vpřed. Pořád slyšela: „Pospěš si, Georgio, neloudej se!“ Jenomže ať chodila seberychleji, stejně měla zpoždění. A nabírala pořád větší a větší. Připadala si jako štvanec, a celou tu dobu si říkala: „Co bude dál?“ Netušila, že konečná. Dlouho se pak nemohla smířit s tím, že přišla tak brzy. Teď ale pomalu začíná chápat, že všechno má svůj čas. A možná proto se začíná na to pozemské hemžení kolem sebe dívat tak trochu shovívavým pohledem.
