Půlnoční mistrovské dílo (1960–dodnes): Hudební encyklopedie podotýká: Každá doba přivolává svou hudbu. Zde se ozvali: Dexter Gordon, John Coltrane, Charles Mingus, Miles Davis, Wynton a Branford Marsalisové. Cyklus končí, příběh pokračuje... Optali se jednoho muzikanta, kam podle jeho názoru jazz směřuje. „Jazz půjde tam, kam ho vezmeme, tak my půjdeme.“ Herbie Hancock neví o lepší odpovědi. O budoucnosti jazzu ví pouze to, že nikdo nemůže přesně předvídat, co bude. Nikdo za éry swingu nepředvídal „bebop“, nikdo za éry „bebopu“ nepředvídal avantgardu a zcela určitě nikdo z avantgardy nevěděl, že přijde „fusion“. Nastoupí mladí muzikanti, doufejme, že mezi mimi bude i mimořádná osobnost jako Armstrong nebo Parker. Jazz zůstává nádherně všeobsažný, hrdý míšenec americké hudby, který je každý večer zbrusu nový a jeho nejlepšími učiteli jsou hlasy minulosti. V tomto smyslu jazz je vědomím souvislostí.
