Do nemocnice přijíždí ministerská komise, aby projednala stížnost zelinářky Dobiášové. Všichni před touto komisí postupně vypovídají a Karel Sova při své výpovědi označí nemocnici v Boru jako „určitě ne na takové úrovni jako špičková pracoviště v Praze“. Blažej prudce a rozhořčeně vytýká Karlovi jeho nesolidárnost s ostatními. Tenhle konflikt je největší a nejtěžší jaký ortopedie poznala. Karel však není ochoten přiznat vůbec nic, ani své vlastní ženě. Doktor Štrosmajer cítí jako svou povinnost informovat o tom starého pána v Týništi.
